Mapa duše - Mapa života

Lidská moudrost je v podstatě jednoduchá. Jen na ni tak často zapomínáme. Jsou lidé, kteří by tu měli být napořád, protože jejich vhledy a tichá moudrost pomáhaly a připomínaly zapomínané. Vladimír Kafka byl jedním z nich. Kdo zná jeho předchozí knihy, tak jistě už tuší, v jakém duchu se povede Mapa duše, mapa života. Kdo ne, klidně s čistým svědomím doporučím Mapu duše jako první a až poté se můžete začíst do barvitých a procítěných knih ostatních. Tady najdete to nej z jeho tvorby, z jeho citátů, živých slov, autentických výroků. Souhlasím s anotací v tom, že nás tato slova navedou k vlastnímu poznání života.

Stejně jako autor sám prošel životními peripetiemi a rozhodně nebyl moudrým člověkem od kolébky. Život ho ale tvrdým poznáním navedl na cestu, která trvala téměř čtvrt století a vedla ruku v ruce s lidskými osudy, které nebyly jednoduché.

Mapa duše, mapa života: V každém životním období promlouvá jinak

Mám ji doma už řadu měsíců a prošla se mnou horšími časy, i těmi tvůrčími a láskyplnými.

A pokaždé mne oslovila jinak. Je zajímavé, je snad i trochu jasnovidná, protože ať po ní sáhnu kdykoliv a náhodně otevřu, přečtu si přesně to, co potřebuju.

Utěší, uhladí.

Povzbudí a připomene mi, že dělám to nejlepší, co můžu. Pokračuj, ženo!

A tak pokračuju.

A když to zase nejde, někde drhne kolečko, zase mi nějaký citát připomene, že tyhle žabomyší války v životě nejsou vůbec důležité.

A že to důležité je skutečně jednoduché.
Víc netřeba říkat. Kniha se musí prožít.
Tak se pojďme alespoň na chvilku začíst.
A co vše tu můžete najít?

"Duše dítěte už tady byla milionkrát, milionkrát se narodila, milionkrát zemřela. Nemusíte z ní tudíž dělat hlupáka, ona ví své. Život vnímá symbolicky, obrazně a emotivně, a právě obrazům ve své nejtěsnější blízkosti věnuje hlavní pozornost.
Chování maminky k tatínkovi a tatínka k mamince je pro každé dítě určující. Je to základní vzor, ze kterého ono samo vychází do života. Jestliže se tedy maminky domnívají, že své děti příkladně vychovají tím, že samy sobě odeberou lásku ze života, šeredně se pletou.
Protože tenhle obraz sebetrýznění pak děti provází po celý život, kdy je svádí opakovat chyby svých rodičů."

"Nikdo z nás se nedostane o stupeň výše, pokud nejprve nenastaví svoje vědomí na úroveň, kam se touží posunout. Chceme-li prožít skutečnou lásku, musíme nejdříve tuto lásku sami dávat. Přejeme-li si být zdrávi, je nutné zdraví uvnitř sebe v duchu projevit. Není možné prožívat cokoli dříve, než to uvnitř sebe zprvu vyjádříme - vždyť tím v duchu dávno jsme. To je pravdivá povaha života."

"To my vtiskáváme smysl svému životu! Rozum je v tomto případě neocenitelný pomocník, který je schopný ve spolupráci s citem směrovat život k našemu prospěchu."

Jsem vděčna z pozice čtenářky Ireně Novákové Kafkové za to, že knihu připravila k vydání a já říkám - je to to nejlepší (a nejstručnější) ze všech knih Vladimíra Kafky.

Malá útěcha, velká podpora.